SK Doubravan Újezd

Historie
Pondělí, 26 Září 2011 08:46

V naší obci sociální demokracie založila DTJ, komunisté FEDERATIVNÍ DTJ. Sokol byl založen v Újezdu až v roce 1938. Nejsilnější byla DTJ, která vlastnila i hřiště. Cvičitelé nacvičovali různé akademie a veřejná cvičení. Taktéž přebory v atletice probíhaly na hřišti za účasti okolních jednot. Propagovala se hlavně česká házená.

         Mimo tuto činnost přitahoval mladé chlapce fotbal – neboli kopaná. V každé volné chvíli se kopalo do hadráku a jak jinak než bosí. Velkými idoly byli hráči pražských fotbalových klubů – Sparty a Slavie. Hlavní zprávy o dění ve fotbalovém světě přiváželi dospělým chlapcům hlavně ti staří, kteří pracovali v Praze. Byli to: Karel Hlavatý, který pracoval jako zámečník, Josef Puchmertl který byl číšníkem u Pinkasů a František Puchmertl pracující jako typograf. Je nutno si uvědomit, že obec v té době neměla elektrický proud, natož aby někdo vlastnil radiový přijímač. Proto až do noci, hlavně v sobotu, zájemci o kopanou vyčkávali příjezdu těchto lidí a nadšeně naslouchali vyprávění o fotbalovém dění. A právě tito nadšenci byli také prvními, kteří přišli s myšlenkou ustavit fotbalový kroužek v naší obci. Tito a řada dalších mladých lidí se sešli 25. května 1921 večer, aby na ustavující schůzi založili vysněný fotbalový kroužek. Schůzi řídil Karel Hlavatý, kterýžto uvítal přítomné, nastínil význam kroužku, který zakládá, poukazující na obce menší než Oujezd s jakou oni hleděli a všemožně se vynasnažili obětavostí a píli dosáhnout toho, aby náš spolek mohl v nejbližší době vystoupit na veřejnosti. Byl zvolen výbor ve složení:

Předseda : Karel Hlavatý

Jednatel: Josef Puchmertl

Pokladník: Richard Hlavatý

Zapisovatel: Josef Moutelík

 

         Fotbalový kroužek byl takto založen a dostal název Doubravka dle populárního názvu hájovny a středověké tvrze. Kroužek byl přihlášen do PŽF, která byla tento rok založena a měla sídlo nejprve v Hořovicích později ve Zdicích. Na první členské schůzi se sešli snad všichni mladí chlapci z obce. Byly vyjasněny některé organizační věci, mimo jiné, že členem se může stát každý, kdo dovršil 16 roků.

         Byla navržena sestava v tomto složení: A MUŽSTVO: Altman Josef, Drvota Jindřich a Karel, Hlavatý Richard, Fíkar František, Moutelík Josef, Lancinger Jan, Ptáček Josef, Nový František, Valdhanz Jan a Volf Alois, kapitánem byl Drvota Jindřich. Dále byla ustavena rezerva: Bernášek Josef, Hatina Richard, Křivánek Jaroslav, Podzimek Antonín, Šlepr Matěj, Toman František, Volf Jan, Puchmertl František a Josef, který byl také kapitán.

         Začátky kroužku nebyly lehké. Hlavně bylo zapotřebí peněz. Ty se získávaly z příspěvků, zápisného a měsíčních poplatků, konáním zábav i z pokut. Bylo dohodnuto, že za neslušný výraz a chování se platí pokuta 20haléřů. Nutno podotknout, že kroužku věnoval do vínku hořovický pan hrabě 200 korun.

         Z počátku se hrálo ve vlastních košilích a trenýrkách. Kopačky se zhotovily ze starých šněrovacích bot. Na podrážku se přibily kožené špunty a bylo hotovo.

         Klubová barva byla bílá a černá, svisle pruhovaná. Trnem v oku starších občanů bylo počínání mladých chlapců, kteří chtěli hrát tuto hru. Fotbal byl jimi chápán jako surová hra. Také kantoři se stavěli proti a tak žádný školou povinný kluk se nesměl na hřišti ani ukázat. Nebylo divu – některý zapálený divák utrousil i nějaké to neslušné slovo. Hřiště vlastnila DTJ a od ní bylo zapůjčeno. Ještě téhož roku byl dosavadní název změněn na SK DOUBRAVAN. A tak se hrálo. Pár let uplynulo, někteří hráči odcházeli, noví přicházeli a měnili se i funkcionáři.

         Pětileté výročí trvání klubu bylo oslaveno velkou slavností se sportovním programem. Odpoledne se sešlo průvodem obcí na hřiště, kde členové DTJ předvedli ukázky závodů lehké atletiky, prostných a různých her.

         V té době měl Doubravan dobrý zvuk. Měl nejlepší obranou trojici, která reprezentovala hořovicko proti Příbramsku. Byli to: brankář Jan Brotánek, dále Alois Procházka a Josef Altman.

Při oslavě desetiletého jubilea v roce 1931 byla klubu odevzdána vlajka PŽF. Vlajku předal osobně pan Neuman, výrazná a vážená osobnost župy. Všechna tato léta probíhala v různých náladách. Bývaly doby, kdy přišla taková krize, že se nebylo možno přihlásit do soutěže. Někdy přišel i rozkol v župě, takže nefungovala. To se hrála jen příležitostná utkání. V zápětí přišla hospodářská krize, takže mladí chlapci žili převážně z podpory. V každém případě bylo málo peněz. Jeden z velkých příznivců Doubravanu byl Bohumil Hatina. Jeho rodina vlastnila obchod a pekárnu. Je nutno přiznat, že po finanční stránce učinil pro Doubrava mnoho. Někdy přivedl posily i za bochník chleba a pár housek.

         Do fotbalu se přenesly i jisté neduhy z obchodního života. Stalo se, že horliví klubisti sáhli k formám dost neobvyklým, chtěje pro svůj klub učinit vše nejlepší. Zmíním se o události, o které se hovořilo a psalo široko daleko. Bylo to v roce 1934. Doubravan hrál ve druhé třídě PŽF. Na špici tabulky byly dva kluby se stejným počtem bodů - SK Tlustice a Olympie Zdice – ta měla lepší skóre. Hrálo se poslední kolo a každému z nich šlo o to, nastřílet co nejvíce gólů. SK Tlustice hrála doma s Unionem Cerhovice a Olympie Zdice na našem hřišti s Doubravanem. Oba zápasy začaly současně a že byly koupeny svědčilo hned od začátku. Na obou hřištích začalo padat gólů jako máku. Mezi oběma hřišti jezdili zpravodajové na motocyklech a informovali, jaký je stav a že je potřeba ještě přidat , a tak se brankostroj rozjel naplno. Konečné výsledky: Doubravan - Olympie Zdice 0:24 a SK Tlustice – Union Cerhovice 36:1. Za tohoto stavu byla Olympie Zdice na tom lépe. Tlustice byl musela dát k zajištění 1.místa 45 gólů. Samozřejmě, že výsledky uznány nebyly. Nepostupoval nikdo a oba oddíly zaplatili pokutu. Fotbalový reportér Josef Loufr pronesl při finálovém utkání mistroství světa naší reprezentace s Itálií tuto památnou větu: „Kdyby tu tak byli zlatí chlapci z Tlustice!“

         Sestava Doubravanu v letech 1930 – 1936: Šilhavý Oldřich, Hasman Jan, Procházka Václav, Suttr Jan, Lancinger Jan, Ptáček Josef, Abrhám František Václav a Josef, Kadeřábek Antonín, Mareš Bohumil a Jan, Příhodové Josef, František a Karel, Volf František a Jan.

         V roce 1936 se konaly oslavy k 15.výročí založení klubu. Byl sehrán turnaj o pohár věnovaný Čeňkem Šilingrem, majitelem pivovaru v Cerhovicích. Nutno vzpomenout jeho vlastenecké činnosti v následujících letech okupace. Byl členem obrany národa. Při zatýkání byl zastřelen i se svojí ženou.

         Sestava v letech 1936 – 1940: Pražák Jaroslav, Kejzlar František, Moutelík Václav, Jíňa Antonín, Sužte František, Vykysalý Karel, Šváb Václav, Abrahámn František, Matějka Josef, Volf Fratišek, Lancinger Jan, Příhoda Karel a nejmladší benjamínek Václav Pokorný zvaný Punťa. Většinou ho k utkání vozil některý ze spoluhráčů na rámu kola. Většinou je v mužstvu hráč, který střílí desítky, v tomto případě to byl Karel Příhoda. Míč si postavil šněrováním k brankáři a nestalo se , že by kdy desítku zahodil. Až jednou v Komárově, rozhodčí mu míč otočil, Karel střílel a bylo to 10m nad břevno. A od té doby jeho kouzlo pominulo. Vícekrát desítky nestřílel.

         V roce 1939 byla naše republika obsazena fašistickým Německem. Tělovýchovné spolky byly rozpuštěny, ale i tak se mládež bavila na hřišti i mimo něj.

         V roce 1941, kdy klub existoval 20 roků se výročí oslavilo pouze vzpomínkou, tak jak to válečná situace dovolovala. Na hřišti ano, ale jakékoli srocování na schůzích bylo zakázáno. Mladí lidé určitých ročníků byli totálně nasazeni v říši, někteří měli to štěstí, že se dostali do pražských továren a proto mohli dojíždět domů a hrát. Vše se v té době bavilo fotbalem. V té době měl Doubravan dobré mužstvo. Nejúspěšnější byl rok 1943, kdy se stal vítězem 2. třídy a postoupil do 1. třídy PŽF. Zasloužili se o to tito hráči: Mraček František, Příhoda Karel, Jíňa Antonín, Volf František, Vlach Oldřich, Vokurka Josef, Prokop Antonín, Hošek Jaroslav, Tuček Miloslav, Pokorný Václav, Matějka Josef, Moutelík Václav a Příhoda Miloslav. Během soutěže posílil soustavu populární brankář František Čálek, který byl zakoupen z ligového SK Nusle za finanční pomoci Bohumila Hatiny. V této době se fotbal zpopularizoval. Počet diváků vzrostl z desítek na stovky. Svědčí o tom utkání se Slavojem Osek, který tehdy sestoupil z divize a jehož výsledek 1:1 vidělo 1200 diváků. Nutno připomenout, že v této době se hrála první třída, divize a liga. Utkání v této třídě byla náročná. Mužstvo dojíždělo do vzdálených míst: Dobříše, Milína, Příbrami… Jezdilo se vlakem, nákladním autem a na kolech. Takto hrál Doubravan rok. Další soutěž byla v důsledku konce války zastavena. Po obnovení soutěže se Doubravan nemohl dostat do starých kolejí. Nebylo divu, odešel Čálek, Josef Matějka a Josef Vokurka, někteří nastoupili vojenskou službu a tím bylo mužstvo znatelně oslabeno.

         Další ročník se hrál až v sezóně 1945-46, kdy skončila válka. Doubravan však na soutěž nestačil a začal sestupovat.

         Dne 7. července 1946 vzpomněli fotbalisté SK Doubravan 25. výročí založení klubu. Dopoledne se konala slavnostní členská schůze. Odpoledne mělo být sehráno několik fotbalových zápasů, ale ty se nekonaly pro nepříznivé počasí.

         V roce 1948 se podařilo postoupit do 1. třídy. Doubravan byl zařazen jako oddíl kopané do zdejší organizace Sokol a tak ztratil svou samostatnost i název. PŽF byla zrušena a zavedena nová soutěž v rámci okresů. V této době se vystřídali tito hráči: Kadlec Václav, Veigend Jindřich, Polívka Miloš, Volf František, Kučera František a Josef, Stočes Václav, Příhoda Miroslav, Palek Josef, Štochl Karel, Pokorný Václav, Palek Karel, Hasman Karel, Stojec Josef, Cipra František, Holovský Miroslav, Veverka Alois, Šnajdr Antonín, Procházka Josef, Šinkner Vlastimil, Drnec Jaroslav, Brikner Fr. a Šefl Vl.

         V roce 1951 byly mistrovské soutěže znovu reorganizovány. Těžiště činnosti bylo přeneseno na okresní úroveň. Již za rok se přišlo na to, že nové soutěže nevyhovují, a tak reorganizace proběhla znovu, což byl obvyklý postup i v dalších letech. Doubravan se tak dostal do okresního přeboru Hořovicka, v němž setrval až do roku 1960. A to i v roce 1953, kdy na hřišti nevyhrál ani jediný mistrovský zápas.Od sestupu ho tehdy zachránila další reorganizace. V tomto roce se začalo s výstavbou nového hřiště. Stalo se tak na základě kolektivizace zemědělství. Nové hřiště bylo vybudováno během dvou let a zasloužili se o to výbor spolu s MNV. Pozemek patřil Josefu Štefanovi, který jej jako příznivec klubu věnoval. Přivezlo se část oplocení a hlavě kabiny, které již dříve dovezli členové DTJ z vojenského objektu ze Strašic. V té době se hrálo na hliněném podkladu, který se postupně měnil v drnoviště. V nově utvořených soutěžích hrál Doubravan s průměrnými výkony ve třetí třídě.

         V roce 1960 se znovu měnila struktura mistrovských soutěžích a Doubravan byl zařazen do okresu Beroun. Stal se účastníkem nejnižší soutěže, tj. třetí třídy. Již v první sezóně nové soutěže 1960-61 zahrál výborně a ke 40. výročí vzniku Doubravanu přišel postup do okresního přeboru. Jako nováček si Doubravan vedl dobře. Na podzim obsadil 4. místo a v jarní části to bylo ještě lepší, a z nováčka se stal málem favorit. Nakonec Doubravan skončil na 2. místě za Spartakem Žebrák, kde v posledním utkání prohrál těsně 3:2. V mužstvu se vystřídali tito hráči: Lukeš Bohuslav, Kučera Fr., Ernest Fr., Lukeš Jaroslav, Štochl Karel, Kučera Josef, Beran Jiří a Fr., Šváb Karel a Zdeněk, Hasman Karel, Hlavatý Jaroslav, Štika Josef a Szulo Josef, Zítek Jan, Stojec Josef, Puchmertl Jan, Matějka Jan a Fr., Kyncl Jan a Štochl Jan.

        V okresním přeboru se hrálo dále, až se v roce 1969 dostavila krize. Vše stálo na šikmé ploše. Hráči se nedostavovali k zápasům a hlavně netrénovanost způsobila porážky i s viditelně slabšími soupeři. A navíc jsme neměli brankáře. Podařilo se získat brankáře a trenéra v jedné osobě a to Václava Korejčíka z Komárova. Jeho přísně metodická práce přinesla výsledky a konečný efekt se dostavil. Z osmého místa po podzimu jsme se probojovali až k zápasu o postup se Sokolem Cerhovice. První místo nám uteklo o jediný bod. O rok později k postupu chybělo 6 branek. Vytouženého prvenství se Doubravan dočkal za 5 let.

        V roce 1971 proběhla oslava 50-ti let trvání klubu. Oslava vyvrcholila utkáním Doubravanu s internacionály Sparty Praha. Utkání skončilo 2:2. V dalších pěti letech si vedl Doubravan stále dobře, i když došlo i k některým změnám. Jak na místech trenérských, tak i v hráčském kádru. V průběhu soutěže posílil mužstvo dlouholetý hráč Buzuluku Komárov 45-letý Jaroslav Ječmen.

        Pokud jsem vzpomínal, že v posledních letech hrál Doubravan čím dál tím lépe a umisťoval se na předních místech tabulky, tak historický mezník byl v sezóně 1976-77, kdy suverénně vyhrál okresní přebor a postoupil do I.B třídy.

Na tomto úspěchu se podíleli tito hráči: Klier Fr., Ječmen st. a ml., Hasman Zd., Veselý Jan, bratři Ungrové, Polívka Miloš, Cajthaml Milan, Švarc Zdeněk, Řezáč Karel, Moutelík Jiří, Palek Vlastimil, Hnízdil Josef. Trenéry v té době byli Palek Josef a Polívka Miloš st., kteří ale v zápětí ze svých míst odstoupili a trenérem „A“ mužstva byl jmenován Puchmeltr Jan. V následující sezóně 1977-78 Doubravan prodělal velkou zátěž, protože musel skončit, kvůli reorganizaci, v horní polovině tabulky, aby nesestoupil. Nakonec se to povedlo a Doubravan skončil na výborném 4. místě se ziskem 26 bodů (výhra 2 body).

         V roce 1979 byla započata úprava hrací plochy. Mistrovská utkání se hrála v Cerhovicích, tréninkové hřiště bylo zřízeno u lesa. V této sezóně 1979-80 došlo k další reorganizaci a Doubravan postoupil ze 3. místa do I.A třídy.

Podíleli se na tom tito hráči: Hůlka Jiří, Hrdlička Josef, Šlapák Jiří, Polívka Miloš, Pátek František, Ječmen st. a ml., Mravec Emil, Hasman Zdeněk, Štochl Jaroslav a Karel, Palek Vlastimil, Veselý Jan, Šváb Zděnek, Moutelík Jiří, Uner Pavel a Tauš Jan. Trenérem byl již zmíněný Puchmeltr Jan. Po dvou letech začala platit nová struktura soutěží a Doubravan byl přeřazen do krajské soutěže.

V této soutěži se Doubravan pohyboval ve středu tabulky. Poprvé v historii se utkal v mistrovské soutěži s Hořovicemi, porazil silné celky Březnice, Hostomic, Žebráka a Dobříše.

         V roce 1982 nastaly potíže s brankářem a tak se z jinak výborného útočníka Vlastimila Palka, stal brankář. Je nutno říci, že tato volba byla mimořádně zdařilá. Dále bylo mužstvo posíleno Ladislavem Kolářem z Cheznovic a Jiřím Vonderkou z Olešné. V roce 1985 posílili mužstvo ještě Bohuslav Kalina a Ladislav Šubrt z Drozdova a Karel Mužík z Tlustice. S takto posíleným kádrem se Doubravan umístil v podzimní části soutěže na prvním místě s jednobodovým náskokem na Březnici a naskytla se tak historická šance postoupit do KP. K tomuto cíli byla také podřízena zimní příprava pod vedením Jiřího Vonderky. V rozhodujícím utkání jarního kola jsme na svém hřišti, před návštěvou 400 diváků, zvítězili nad Březnicí 2:1, když branky vsítili Karel Fruhauf a Pavel Novák. Tím jsme si definitivně zajistili postup do KP. Slavilo se dva dny.

Na tomto vynikajícím úspěchu se podíleli: Palek Vlastimil, Mužík Karel, Šlapák Jiří, Polívka Miloš, Šubrt Ladislav, Štochl Karel a Jaroslav, Tauš Jan, Kopp Roman, Vonderka Jiří, Kalina Bohuslav, Kolář Ladislav, Novák Pavel, Mitterbach Milan, Ječmen Jaroslav, Fruhauf Karel a Cajthaml František. Trenéry byli Puchmertl Jan a Pátek František.

        V ročníku 1986-87 KP se střídaly těsné prohry s těsnými vítězstvími, ale bylo i dost remíz. Utkání byla těžká a soupeři kvalitnější, ale i přesto se dosáhlo několika cenných vítězství, např. jsme porazili Votice, Štěchovice, Červany a 2x Český Lev Beroun. Nakonec jsme obsadili 11. místo, ale vlivem reorganizace jsme sestoupili zpátky do I.A třídy. K záchraně nám chyběly dva body. Faktem zůstává, že Doubravan měl v té době nejlepší mužstvo na okrese. Před námi byli pouze divizní SK Hořovice a Královodvorské Železárny.

       Doubravan poté posílili tito hráči: Pavlové Kratochvíl a Velvarský ze Zaječova, Petr Frei z Cerhovic, Zdeněk Samec z Hořovic a Václav Kotva z Praskoles.

         V A třídách proběhlo další územní členění, takže jsme byli zařazeni do okresů Mladá Boleslav a Mělník. Cestování bylo únavné a ekonomicky náročné. Zajíždělo se například až do Bělé pod Bezdězem. V ročníku 1992-93 jsme sestoupili do I.B třídy.

         Podzim soutěže ročníku 1995-96 byl kritický. Doubravan měl po 11 odehraných zápasech pouze bod a byl na posledním místě tabulky. Do mužstva se vrátil Karel Štochl a z Hořovic byl získán Milan Jedlička. Na základě těchto změn a zvýšeným úsilím všech, došlo k podstatnému obratu, takže jsme krizi překonali a nakonec skončili na 9. místě! Tehdejší sestava byla: Čepelák František, Šebek Martin, Procházka Pavel, Štochl Karel, Jaroslav, David a Radek, Jedlička Milan, Kyncl Marek, Novák Pavel, Pazdera Josef, Frei Petr, Ptáček Josef a Fruhauf Karel.

         U příležitosti oslav 75-ti let jsme si pozvali bývalé reprezentanty České Republiky a prohráli jsme 4:9.

        Od této chvíle bojuje Doubravan neustále o udržení. A jak už v takových časech bývá, střídají se trenéři, odcházejí také hráči a jiní za ně nepřicházejí. Krize se neustále prohlubuje a nakonec dochází v sezóně 1998-99 k sestupu do okresního přeboru. Je třeba říci, že to byl sestup zbytečný a pro mnohé nepochopitelný, protože po podzimní části soutěže se mužstvo umístilo na 4. místě a uvažovalo se dokonce po letech o návratu do I.A třídy. V jarní části ale mužstvo získalo pouhých 12 bodů a tak se stalo, že po 22 letech v krajských soutěžích jsme sestoupili do okresních soutěží. Je nutné ještě říci, že mužstvo mělo před posledním kolem ztrátu na 4. místo pouhé dva body, tak vyrovnané to bylo, ale bohužel jsme nezvládli poslední zápas v Rožmitálu.

         V letech 2001-06 se Doubravan pohyboval v okresním přeboru spíše ve spodní části tabulky. Tudíž výkony nebyly nijak přesvědčivé. Kádr mužstva tvořili tito hráči: Kučera František, Šebek Roman a Martin, Procházka Pavel, Pazdera Josef, Šimek Martin, Štochl Michal, Palek Milan, Ptáček Josef, Moutelík Petr, Kyncl Radek, Šmehlík Luděk, Teplý Tomáš, Krofta Karel, Štich David, Kotnauer Václav, Vokůrka Tomáš a Anýž Martin. Trenéry byli: Polívka Miloš, Puchmeltr Jan, Krofta Karel, Martinkovič Rudolf.

        V letech 2007-11 hrál Doubravan velmi nevyrovnaně. Byl schopen porazit kohokoli, ale také s kýmkoli prohrát. Bylo to dáno i přístupem k tréninkům či zápasům. Vše vyvrcholilo v sezóně 2010/2011, kdy jsme okresní přebor zachránili s vypětím všech sil a dílem i některých příznivých výsledků až v posledním kole. Doufejme, že se to nebude již nikdy opakovat, i když všichni víme, jak bude náročná hned ta příští sezóna. Nezbývá než si přát a věřit, že hráči i vedení udělají vše proto, aby se Doubravan pohyboval alespoň v horní části tabulky okresního přeboru.

        Naše „B“ mužstvo bylo přihlášeno v roce 1979 a hraje bez přestávky dodnes. V roce 1983 postoupilo do okresního přeboru a tam setrvalo až do roku 1993. Nyní hraje 3.třídu a dosahuje střídavých výsledků.

        Dorostenci začali hrát mistrovské soutěže v 50-tých letech. Nikdy nebylo dost hráčů a také vedoucí často chyběli. Až do letošního roku byla nejslavnější doba v letech 1971-75, když přestoupili ze žáků odchovanci Jaroslava Krále. V několika letech dorost vůbec neexistoval, již se zmíněných důvodů. Sezóna2010/2011 se však Doubravanu nadmíru povedla a suverénně vyhrál okresní přebor. Bohužel následující rok, opět z nedostatku hráčů, dorost nebude, ale to je v těchto kategoriích asi normální. Doufejme, že hráči, kteří se podíleli na tomto velkém úspěchu, budou do budoucna tvořit kostru týmu, který by se mohl pokusit v dalších letech postoupit zpět do krajských soutěží. Historie našeho klubu by si to určitě zasloužila.

        Žákovské družstvo začalo hrát v 60-tých letech příležitostnými zápasy. Organizovanou činnost a hlavně pravidelné tréninky zavedl a dlouhá léta provozoval vedoucí Jaroslav Král. Značná část hráčů 1. mužstva, které dosahovalo výborných výsledků, byli jeho odchovanci. V současné době naši žáci začínají sbírat pomalu zkušenosti. Od drtivých porážek až k prvnímu střelenému gólu, poté získanému prvnímu bodu až k nečekané vysoké výhře v Zaječově 8:2. Trenéry jsou Štika Petr a Kácha Vlastimil.

 

         Výbor Doubravanu pracoval v uplynulých letech v tomto složení:

Předseda: Netrh Zdeněk, Štika Petr

Místopředseda: Puchmertl Jan

Sekretář: Štich Václav

Pokladník: Kyncl Václav, Kyncl Marek

Členové: Fruhauf Karel, Teplý Václav, Šlapák Jiří, Krofta Karel, Valta Jiří, Štochl Milan, Ptáček Josef, Kácha Vlastimil a Šebek Roman.

 

You are here Historie